Reakce na článek „Pěstounů je málo, začaly nábory“

V textu článku „Pěstounů je málo, začaly nábory“ (internetovou verzi naleznete zde) je uvedena spousta tvrzení, se kterými nemůžeme souhlasit. V prvé řadě je v článku věnovanému náborům nových profesionálních pěstounů (tedy pěstounů na přechodnou dobu) uvedeno, že ministerstvo práce spustilo tento týden speciální propagační akci na novou profesi a Nadační fond J&T pomáhá ministerstvu s propagací.

Nadační fond J&T je řešitelem projektu „Jak aktivně nacházet náhradní rodiče - profesionalizace procesů při výběru adeptů na nový typ zaměstnání“ (zkrácený název Zn. náhradní rodič, Registrační číslo projektu: CZ.1.04/5.1.01/77.00268),  který probíhá již od prosince 2012 (nezávisle na kampani Právo na dětství) a který má sociálním pracovníkům zprostředkovat informace o tom, jak aktivně nacházet vhodné zájemce o pěstounskou péči. Vzdělávací program je koncipován tak, aby vyšel vstříc potřebám sociálních pracovníků OSPOD i neziskových organizací a zároveň jejich novým povinnostem vyplývajícím z novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V tomto případě se to týká povinnosti aktivně vyhledávat náhradní rodiče pro děti, které z různých důvodů nemohou vyrůstat ve své biologické rodině. Dva speciální kurzy jsou určeny metodikům Úřadů práce s cílem podrobněji vysvětlit specifika pěstounské péče, aby v budoucnu nedocházelo ke zjednodušenému chápání profesionální pěstounské péče jako univerzální nabídky zaměstnání pro ty, kteří nemohou sehnat práci.  Naopak ale nesouhlasíme s diskriminací nezaměstnaných a obecným předpokladem jednoznačně finanční motivace u zájemců o pěstounskou péči, kteří nejsou zaměstnaní. Psychologické testy i následná příprava na roli pěstouna šetří velmi důkladně motivaci zájemce a na velmi konkrétních příkladech navíc ukazuje, že pěstounská péče se jen pro peníze dělat rozhodně nedá.

Článek Jany Blažkové upozorňuje také na údajnou nepřipravenost novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí a jako „jeden příklad za všechny“ uvádí příběh holčičky, kterou od pěstounů úředníci vrátili matce závislé na drogách. Ta pak s kojencem žila na ulici. Domníváme se, že jednotlivý případ bez znalosti bližších podrobností nemůže novelu zpochybnit. V České republice žije v ústavní péči mnoho dětí jen proto, že biologické rodině nebyla včas poskytnuta odborná pomoc, která by umístění dítěte do ústavu zabránila.

Domníváme se, že novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí znamená jednoznačně krok ke kvalitnější péči o ohrožené děti a že spíše než novelu v této chvíli přepracovávat by bylo prospěšnější snažit se o její zavedení do praxe.

Nadační fond J&T